Zapomenuté heslo
Vložte přihlašovací jméno (e-mail)
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
na který budou zaslány dočasné
přihlašovací údaje.
Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Na přelomu tisíciletí jsem se rozhodl pořídit si svého prvního psa. Nechtěl jsem jen běžného domácího mazlíčka, ale psa, se kterým budu pracovat, trénovat a budovat hlubší spojení. Moje volba padla na tehdy poměrně neznámé plemeno flat coated retrievera a tak se v mém životě objevil Koudy, celým jménem Rex z Vlčích luk.
Díky šťastné náhodě jsem se dostal do kolektivu Jihočeské záchranné brigády kynologů, což nastartovalo mé celoživotní působení v záchranářské kynologii. Koudy byl první pes, se kterým jsem absolvoval nejen výcvik, ale i první zkoušky a záchranná nasazení. Postupně jsme se propracovali k těm nejvyšším metám v oblasti vodních prací a záchranné kynologie.
S Koudym jsme absolvovali celkem 22 různých typů zkoušek, ty nejvyšší opakovaně. Byl to neuvěřitelně talentovaný pes, který dokázal nejen skvělě spolupracovat při výcviku, ale také v ostrých zásazích. Mezi jeho největší úspěchy patří titul Mistra světa RH-W ve vodních pracích 2007 a Mistra světa družstev 2007 v záchranářské kynologii. Díky třem velkým vítězstvím na prestižních soutěžích si Koudy vybojoval i titul CACT (šampion práce). Stal se Psem roku SZBK ČR v letech 2007 a 2008 a byl členem pohotovostní jednotky SZBK ČR.
Nejen že jsme spolu startovali na 16 celostátních i mezinárodních soutěžích, ale Koudy byl také účastníkem atestů IRO, které potvrzují připravenost záchranných psů pro mezinárodní nasazení.
Koudy nebyl jen soutěžní pes. Společně jsme se účastnili mnoha reálných záchranných akcí, kde ukazoval svou spolehlivost, vytrvalost a skvělou spolupráci. Byl to pes, na kterého jsem se mohl vždy stoprocentně spolehnout. Každá situace, kterou jsme spolu zažili, nás ještě více sblížila a upevnila náš vztah.
Mimo práci byl Koudy skvělý společník. Prožili jsme spolu devět intenzivních let, během kterých se stal nejen mým pracovnm partnerem, ale také součástí rodiny. Byl u narození mého prvního syna a stal se jeho věrným parťákem. S Vítkem byli nerozlučná dvojka – hráli si spolu, navzájem se opatrovali a tvořili neuvěřitelně silnou vazbu.
Bohužel, osud nám nepřál dlouhý společný život. Koudy odešel 18. května 2010, těsně před narozením mého druhého syna. Bylo to příliš brzy, ale věřím, že jsme spolu stihli za těch devět let víc než mnozí za trojnásobnou dobu. Zanechal ve mně nesmazatelnou stopu a stal se inspirací pro mou další kynologickou dráhu.
Koudy byl prvním psem, který mě dovedl na cestu, po níž jdu dodnes. Byl základem mé kynologické kariéry, mým největším učitelem a nezapomenutelným parťákem. Dnes vím, že rozhodnutí pořídit si právě jeho bylo to nejlepší, co se mi mohlo na začátku mé kynologické cesty stát.